To je ta hranice

Greenhorns

D#Někdy si namlouvám,Gmže vůbec nestárnu,
když ze zad Cm dolů dám svou vetchou Fmusárnu
pak přijde D#po špičkách ta chvíle Gm bytelná
u nohou Cmzabublá mi říčka FmKřemelná
a zas mám G#jehličí v podrážkách Bpohorků
nad sebou G#kočičí mám hřbety Bpahorků.
R:To je ta G#hranice,co vedla D#Šumavou,
Staňkovským Fmrybníkem i řekou CmMoravou.
Toje ta G#hranice,neklidných D#večerů
s padáčkydmi Fmsvětlic a smrtících Cmvýstřelů,
kde šance D#na úspěch nestála za Bgrešli,
kde chybí G#pomníčky těm,kteří Bneprošli.
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.
R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
Na téhle hranici už vládne klid a mír
já držím v pravici ostnatej suvenýr.
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:19:26.105+00:00
Výsledky hledání: